Typ příslovečného určení. V tradiční mluvnici se pokládá za vyjádření nějaké události, která je interpretována jako irelevantní vzhledem k události vyjadřované větou hlavní; u nás je p.u.i.o. spojeno se Svobodou, viz jeho ✍Sou (1972). Jsou v zásadě dva typy:

Typ 1 má tři varianty:

Tato p.u.i.o. se analyzují jako typ podmínkových struktur, v zahraniční literatuře označovaný termínem unconditional (✍Rawlins (2013)), k čemuž vede už to, že jsou intuitivně parafrázovatelné kanonickými podmínkovými strukturami: (a') „jestliže Petr přijde na párty, párty bude bujará, a jestliže Petr nepřijde na párty, párty bude bujará“; (b') „jestliže Petr přijde na párty, párty bude bujará, a jestliže Jana přijde na párty, párty bude bujará“; (c') „jestliže přijde na párty libovolný člen z diskurzově vymezené množiny, párty bude bujará“. Základní rozdíl mezi podmínkovými strukturami a unconditionals spočívá v tom, že první struktury netvrdí q, nýbrž jen, že v případě, že p, tak q, kdežto unconditionals tvrdí q, a p je z hlediska q ignorováno; proto v unconditionals je v hlavní větě možný explicitní výraz ignorování p, a to adv. stejně: (a) Ať Petr přijde na párty nebo nepřijde, párty bude stejně bujará. Srov. analýzu unconditionals jako varianty podmínkových struktur ✍Rawlinse (2008). Č. unconditionals jsou specifické tím, že to nejsou adjungovné otázky (jako např. v angl., srov. Whether Alonso comes to the party or not, it will be fun; Whoever comes to the party, it will be fun), nýbrž imperativy. Imperativy, i morfologické, jsou ve strukturách Uč se nebo neuč, stejně dostaneš čtverku; Věř nebo nevěř, ona ho miluje, a taky ve frazémech: Buď jak buď, do Prahy pojedeme. Redukované unconditionals jsou v č. struktury Praha, Nepraha, jede se dál; Věděl, nevěděl, měl se omluvit.

Typ 2 reprezentují struktury:

V lingvistice se struktury tohoto typu často analyzují jako souvětí s ↗podmínkově přípustkovou vedlejší větou, u nás ✍Bauer (1960) a taky ✍MČ 3 (1987), v zahraničí concessive conditionals např. ✍König (1985). K analýze přípustkově podmínkových struktur a k odvození z nich významu p.u.i.o. viz Svoboda v ✍Sou (1972) a Karlík v  ✍SČ (1998); viz ↗příslovečné určení podmínkově‑přípustkové.